Rudíkov - Kněží původem z naší farnosti
Rudíkov - Kněží původem z naší farnosti
Josef Jurek – rodák z Nového Telečkova. Dne 31. července 1881 slavil v Rudíkově svou primiční mši sv. za účasti 13 kněží a tisíců věřících. Slavnostním kazatelem byl budišovský farář Karel Bezstarosta.
Jan Sojka – rodák z Nového Telečkova. Dne 7. srpna 1887 slavil v rudíkovském kostele svoji primiční mši sv. Slavnostním kazatelem byl budišovský farář Karel Bezstarosta.
Jaroslav Dopita – rodák z Rudíkova. Byl farářem v Modlanech na litoměřicku.
Jan Dopita – rodák z Rudíkova. Byl kaplanem ve Slavkově.
Rodiče bratrů Dopitových, Josefa a František Dopitovi z Rudíkova slavili v r. 1924 Zlatou svatbu.
Jan Fejta – rodák z Rudíkova, syn místního pekaře a obchodníka. Dne 9. dubna 1933 slavil v Rudíkově svou primiční mši sv. Slavnostním kazatelem byl ThDr. Karel Skoupý, rektor brněnského semináře. – Novokněz nastoupil jako kaplan do Vel. Pavlovic. Od r. 1941 působil jako farář v Deblíně, od r. 1966 s čestným titulem arcikněze.
Josef Hladký – rodák z Hroznatína. Dne 11. července 1937 slavil v rudíkovském kostele primiční mši sv. Slavnostní kázání přednesl P. Josef Hudeček, farář z Vladislavi. – P. Hladký byl v letech 1946 – 1970 farářem v Jámách, děkanství Žďár n. Sáz.
Jaroslav Jaša – rodák z Rudíkova, syn Františka a Karolíny Jašových z Rudíkova. Dne 6. července 1941 slavil v rudíkovském kostele primiční mši sv.
Josef Večeřa – rodák z Hroznatína. Dne 6. července 1974 slavil v Rudíkově svoji primiční mši sv.
P. Vladimír Šťastný –
Oslavy velkého jubilea 1150 let od příchodu věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje na Moravu oživují vzpomínky i na Ty, kteří s nesmírnou láskou a zaujetím šířili velehradské myšlenky – kulturou a uměním. Jedním z mnohých je autor slavné duchovní písně – velehradské hymny „Bože cos ráčil před tisíci roky“ – P. Vladimír Šťastný – učitel, básník a hudební skladatel.
P. Mons. Vladimír Šťastný se narodil 17. března 1841 na Českomoravské vysočině v Rudíkově č. 34 v učitelské rodině. Jeho rodný dům se nachází v těsné blízkosti farního kostela sv. Petra a Pavla. Vnímání blízkosti kostela, čistoty a bohatosti zdejšího jazyka, prostředí Vysočiny s nádherou zdejší přírody – spolu s velkým darem poeticko-hudebniho nadání mělo zcela určitě velký vliv na jeho další povolání a bohatou tvorbu.
Na kněze byl vysvěcen v roce 1864 a po krátkém kaplanování v Židlochovicích se stal prefektem na chlapecké škole a od roku 1869 profesorem (velmi oblíbeným mezi žáky) na českém gymnáziu v Brně, kde za více než třicet let působení vychoval celá pokolení českých vzdělanců. Byl také dlouholetým starostou literární jednoty Dědictví sv. Cyrila a Metoděje. Zemřel 20. 8. 1910 v Obřanech u Brna a na svém rodném domě v Rudíkově má umístěnou pamětní desku.
Zúčastňoval se literárních soutěží a již od studentských let psal básně a prózu do tehdy velice populárního kalendáře Moravan, který později vydával (1873). Napsal a vydal vlastním nákladem také rozsáhlé množství sbírek básní – Kvítí májové věnované P. Františku Sušilovi, dále Kytka z Moravy a Vánoční dárek – některé z těchto básní napsal pod svým pseudonymem Josef Ruda. Nejvýznačnějším počinem P. Vladimíra Šťastného bylo založení a vydávání nového křesťanského časopisu Obzor (1878 – 1908) – v něm pak vydal mnoho básní, z nichž nejvýznamnější byly veršované náměty z knihy Čtvero knih o následování Krista od Tomáše Kempenského (1380-1471), které sám přebásnil.
Velice se zasloužil i o české duchovní písně – opravil staré písně a složil celou řadu nových písní, které známe z kancionálu:
č. 413 – Žije! Kristus povstal z hrobu,
č. 424 – Sestup na nás, Duchu svatý,
č. 709 – K nebesům se orla vzletem,
č. 817 – Zdrávas Maria! Anděl Páně z nebe,
č. 828 – Bože cos ráčil,
č. 839 – K oltáři Páně,
k nimž složili nápěvy Chmelíček, Musil, Sychra, Vlk.
Nejoblíbenější písní je bezesporu píseň velehradská – „Bože cos ráčil“.
Napsal také vánoční hru Svatí tři králové a jiné další a sestavil rovněž učebnici Učení katolického náboženství pro první třídu středních škol. Celá dlouhá řada epických básní je věnována sv. Velehradu a sv. Hostýnu. Úzce spolupracoval s P. Václavem Kosmákem – „Homérem moravského lidu“ – na vydávání jeho příspěvků pod názvem Kukátka, což byly tehdy velice oblíbené povídky a fejetony z venkovského prostředí. P. Vladimír Šťastný tak navazoval na velké dílo a ducha svého předchůdce P. Františka Sušila, po němž se stal starostou literární jednoty Dědictví sv. Cyrila a Metoděje a za období jeho dlouholetého působení došlo k dalšímu povznesení a rozkvětu její činnosti.
Jan Zahradníček – nejvýznamnější básník katolické moderny minulého století (mezi jeho přátele patřily takové osobnosti jako byli např. nakladatel Florián, básník František Halas, veřejně ho ocenil F.X. Šalda). Není sice místním rodákem, ale jako osoba nežádoucí pro komunistický režim byl pronásledovaný, útočiště mu poskytl p. Dokulil v Uhřínově. Krátce po propuštění z vězení zemřel – často se uvádí, že to bylo v sanitce na “železničním přejezdu u Vlčatína”, – na wikipedii je místo úmrtí Vlčatín, pohřbený je v Uhřínově. Památníček stojí u silnice (když se jede z Rudíkova do Oslavičky, tak po pravé straně – asi v polovičce cesty mezi odbočkou do Vlčatína a Oslavičkou).
Jiří Mareček, techn. administrátor děkanství mikulovského
2001
P. Vladimír Šťastný – Informace jsou převzaty převážně ze starých ročníků časopisu Nový život vydávaného v Novém Jičíně v letech 1896 až 1907.